V dnešní době jsou nové léky vyvíjeny pouze komerčním způsobem. Farmaceutické firmy platí klinické testy svých patentovaných látek a komunikují jejich výsledky se státními úřady, aby tak dosáhly povolení používat tyto látky jako léky pro různá onemocnění. Existuje ovšem řada běžně používaných léků, které již nemají patentovou ochranu a o nichž víme na základě vědeckého výzkumu, že by mohly léčit i další nemoci, než jsou ty, pro které jsou dosud používány. Vývoj těchto léků (neziskových léků) představuje novou, dosud neprozkoumanou cestu k účinným lékům. Tento problém dosud nemá nikde na světě žádná realizovaná řešení, ačkoli je palčivě pociťován.
obtížně léčitelné nemoci.
Pro dějiny medicíny je typické, že zásadní objevy, vedoucí k záchraně lidských životů, byly učiněny na základě náhodných, neočekávaných pozorování. Jako příklad můžeme uvést objev lékařského použití penicilinu a protinádorové cisplatiny. Je pravděpodobné a obecně uznávané, že náhodně pozorované vedlejší účinky již používaných léků mohou mít přínos pro léčení smrtelných nemocí, s nimiž si dnes nevíme rady. Příkladem může být použití thalidomidu při léčení mnohočetného myelomu a lepry. U některých neziskových léků, jako je antabus (disulfiram), existuje silná vědecká evidence o jejich účinnosti proti smrtelným onkologickým onemocněním, která si vyžaduje zahájení neziskově motivovaných klinických testů.
Náklady na vývoj neziskových léků nebudou započteny do jejich ceny, stejně jako jejich cena nebude navýšena z důvodu zisku pro organizaci, která tyto léky vyvíjí. Tím bude zachována velmi nízká cena těchto léků, za kterou je lze pořídit jako běžně používaná generika již v dnešní době. Konkrétním příkladem je antibiotikum paromomycin, který byl nekomerčním způsobem vyvinut jako lék proti smrtelnému onemocnění „černá horečka“, vyskytujícímu se v Bangladéši. Cena život zachraňující léčby tímto lékem dosahuje několika eur. Stejně tak neziskové léky, vyvinuté v Evropě např. proti rakovině, by byly dostatečně levné na to, aby byly dostupné po celém světě, včetně těch nejchudších zemí.
s úspěchem aplikován.
Zatím jediný neziskově vyvinutý lék je antibiotikum paromomycin, který byl úspěšně použit proti smrtelnému parazitárnímu onemocnění viscerální leishmanióza (tzv. černá horečka) v Bangladéši. Rozhodující klinický test, zveřejněný v nejprestižnějším lékařském časopise na světě The New England Journal of Medicine v roce 2007, financovala nadace manželů Gatesových, Světová banka, WHO a další organizace. Autoři tohoto klinického testu vycházeli z dřívějších vědeckých zjištění, učiněných v laboratoři i při léčbě lidí. Stejně tak existují vědecká zjištění obojího typu, která přesvědčivě ukazují protinádorovou účinnost antabusu (disulfiramu) a dalších běžných léků.
Neziskové léky jsou běžně používaná generika, která byla dávno (často před desítkami let) povolena k lékařskému použití. Způsob, kterým je lze bezpečně používat, je dobře znám, stejně jako jejich případné negativní vedlejší účinky nebo kontraindikace. Na rozdíl od nových látek, které musejí v první fázi klinických testů nejprve prokázat svou bezpečnost, lze neziskové léky bez obav testovat přímo v druhé a třetí fázi klinického zkoušení (u většího počtu pacientů). Je také možné, zejména ve srovnání s novými léky, snadněji tyto léky schválit v rámci nějakého typu zrychleného schvalování (např. fast track v USA nebo accelerated assesment v EU).
Pilotním příkladem neziskového léku je Antabus (disulfiram), jehož protinádorová aktivita byla mnohokrát popsaná v mezinárodních vědeckých publikacích. Zejména jde o publikaci v nejprestižnějším vědeckém časopise Nature, která je vrcholem mnoha let práce olomouckého týmu vědců ve spolupráci s vědci v USA, Dánsku a Švýcarsku. Tato práce ukazuje schopnost Antabusu (disulfiramu) potlačovat rakovinu na epidemiologické úrovni, na zvířecích modelech a také objasňuje mechanismus tohoto účinku na úrovni buněk a molekul. Jeden ze tří korespondenčních autorů, Boris Cvek, je odborným garantem projektu Neziskové léky. Podporují nás vědci světového formátu Jiří Bártek a Vikas Sukhatme.